Protokol o určení vnějších vlivů (PUVV)

Vnější vlivy neurčuje jeden člověk, ale komise. Podle TNI 33 2000-5-51 je jejím předsedou investor (jeho zástupce nebo hlavní inženýr projektu); členem je vždy projektant elektroinstalace a dále specialisté podle charakteru objektu – stavař, požární ochrana, technolog, BOZP, projektanti vzduchotechniky, vytápění a chlazení, měření a regulace. U provozovaného objektu komisi v praxi svolává provozovatel.

Protokol stvrzují vlastním podpisem předseda i všichni členové. Protokol bez podpisů všech není podle výkladu TNI platným podkladem – například pro výchozí revizi. Člen, který se jednání nezúčastnil, může dodat písemné požadavky a podepsat dodatečně.

Revizní technik může být členem komise. Vlastní „stanovení vnějších vlivů pro potřeby revize“ ale protokol komise nenahradí – správně má technik provozovateli doporučit komisionální určení.

Každý vnější vliv má kód ze dvou písmen a číslice podle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3. První písmeno je kategorie: A = prostředí, B = využití, C = konstrukce budovy. Druhé písmeno je povaha vlivu (např. AA teplota okolí, AD voda, AE cizí tělesa a prach, AF korozivní látky, BA schopnost osob, BC dotyk se zemí, BE zpracovávané a skladované látky, CA stavební materiály). Číslice je třída – zpravidla roste od nejmírnější po nejhorší (neplatí pro AA a AB).

Rozsah lze pokrýt i složením dvou tříd téže povahy: teplotu −25 °C až +40 °C je vhodnější popsat jako AA3 + AA4 než jako AA7, který sahá do +55 °C a kladl by na instalaci zbytečně vyšší nároky. Pokud zařízení svou konstrukcí vlivům neodpovídá, lze ho použít s přiměřenou doplňující ochranou provedenou při montáži; ochranu zavedenou až za provozu je nutné zohlednit v místních provozních bezpečnostních předpisech.

Ve výkresech se kódy uvádějí v tabulce místností nebo v obdélníčku přímo v půdorysu; zakreslují se hlavně vlivy, které nejsou normální, a dominantní vlivy. Závazný způsob značení předpis nestanoví – je vhodné ho dohodnout ve smlouvě.

Starší protokoly dělí prostory na normální, nebezpečné a zvlášť nebezpečné. Toto dělení už v platné normě ani v TNI nenajdete. TNI 33 2000-5-51 dělí vnější vlivy z hlediska úrazu elektrickým proudem na normální (jejich působení pokrývá běžné provedení instalace a zařízení) a abnormální (vyžadují doplňková nebo zvláštní ochranná opatření). Nově se používá i pojem dominantní (převažující) vnější vliv.

Z norem zmizela také starší výjimka, že pro jednoznačně normální vlivy protokol není potřeba. I u kanceláře nebo rodinného domu proto doporučujeme mít vnější vlivy písemně určené – v projektu nebo v protokolu.

Technická inspekce České republiky (TIČR) je pověřená organizace podle § 5 a 6 zákona č. 250/2021 Sb. Protokol o určení vnějších vlivů neschvaluje a není členem komise – žádný předpis to neukládá. Na vyžádání ale může vydat odborné stanovisko, například ke spornému zatřídění (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona).

Protokol rozhoduje o tom, zda jde o vyhrazené elektrické zařízení I. třídy. Takové zařízení lze uvést do provozu jen na základě osvědčení TIČR (§ 6 odst. 6 NV č. 190/2022 Sb.). TIČR k tomu provádí prohlídky a zkoušky nebo se jich účastní (§ 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2021 Sb.). Provozovatel osvědčení uchovává po celou dobu provozu a je podkladem každé pravidelné revize (příloha č. 2 část A bod II písm. f) NV).

Předpisy nestanovují platnost protokolu v letech. Protokol platí, dokud odpovídá skutečnosti. Při změně užívání, technologie, skladovaných látek, větrání nebo stavby se musí přezkoumat; vyjádří se k tomu členové komise a změna se zapíše do protokolu nebo do změnového listu. Protokol patří do průvodní nebo provozní dokumentace a uchovává se po celou dobu provozu.

Z vnějších vlivů vychází lhůta pravidelné revize. Podle přílohy č. 4 NV č. 190/2022 Sb. je to 1 rok u prostorů s nebezpečím požáru a výbuchu a u prostorů mokrých a s trvalým výskytem korozivních látek, 2 roky u objektů pro více než 200 osob, 3 roky u výroby, škol a ubytování a 5 let u administrativy. Informativní příloha 2 ČSN 33 1500 přiřazuje lhůty přímo třídám vnějších vlivů. Platí vždy ta nejkratší.

Revizní technik uvede chybějící protokol ve zprávě jako chybějící podklad a bez něj nemůže spolehlivě posoudit, zda zařízení a ochrany odpovídají prostředí. Řešením je svolat komisi a protokol vypracovat – u menšího provozu to bývá otázka jedné prohlídky a jednoho jednání.